Žalmy
Kapitola 77
Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. (77:2) Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
2 (77:3) V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
3 (77:4) Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
4 (77:5) Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
5 (77:6) I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
6 (77:7) Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
7 (77:8) Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
8 (77:9) Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
9 (77:10) Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
10 (77:11) I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
11 (77:12) Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
12 (77:13) A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
13 (77:14) Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
14 (77:15) Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
15 (77:16) Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
16 (77:17) Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
17 (77:18) Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
18 (77:19) Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
19 (77:20) Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
20 (77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.