Príslovia

Kapitola 4

Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
2 Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
3 Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
4 On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
5 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
6 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
7 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
8 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
9 Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
10 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
11 Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
12 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
13 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
14 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
15 Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
16 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
17 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
18 Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
19 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
20 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
21 Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
22 Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
23 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
24 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
25 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
26 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
27 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.